Ing. Lenka Martinková

Žena, která umí dát textiliím vlastnosti jako nikdo jiný

Každý máme ve svém šatníku nějaké speciální tričko. Například takové, které hřeje víc než ostatní. Věděli jste ale, že popisovaná schopnost je jen malý zlomek z toho, co může podobný kousek látky umět? Schopnost „naučit“ vybraný textil určité vlastnosti je vrcholným a v současnosti nejvyhledávanějším kouzlem moderního textilního průmyslu. Vývojářka nových textilních technologií Lenka Martinková patří v tomto umění mezi opravdovou světovou špičku.

Že se osudem Lenky Martinkové stanou přírodní vědy začínalo být jasné od začátku její školní docházky. Už tehdy nesnášela typy předmětů spočívající v memorování informací. Podle jejích slov se navíc nikdy úplně neuměla vyjadřovat před tabulí. Proto třeba dějepis pro ni představoval doslova utrpení.

Naproti tomu přírodní vědy se staly láskou na první pohled. Vyznávala jednoduché pravidlo, že pokud vám vyjde výpočet dobře, na rétorických schopnostech už nezáleží.

Po vystudování oboru organická chemie na VŠCHT nastoupila jako kontrolorka kvality, jak jinak – do textilnictví. A práce ji okamžitě chytla. Nejen svojí náplní, ale také svými výsledky, které od začátku měla. O směru kariéry bylo rozhodnuto.

Láska k řemeslu však nebyla jediná věc, která stojí za jejím úspěchem. Aby přišel, potřebovala Lenka Martinková ještě prodat dvě své důležité vlastnosti – vizionářství a schopnost přizpůsobit se novým trendům.

Její chvíle tak přišla po roce 1989, kdy textilnictví najednou zdaleka nebylo už jen o výrobě svršků. Čím dál více se začalo zaměřovat právě na technické vlastnosti oděvů. Ten, kdo vývoj nezachytil, musel v té neuvěřitelné konkurenci, která v oboru panovala, prostě skončit.

Lenka Martinková to pochopila velice brzy. Systém její práce je vlastně prostý – čerpá z toho, co umí druzí a toto know-how následně rozvine způsobem, že vznikne něco navíc. Něco, co už ti ostatní neumí.

Inovační společnost sídlící ve Dvoře Králové nad Labem, kde dnes pracuje, umí dávat textiliím pozoruhodné vlastnosti. Činí tak pomocí nejmodernějších technologií napříč obory. A má fenomenální výsledky.

V čem spočívají? Speciálních vlastností, kterými moderní textilie mohou disponovat, je totiž nepřeberné množství. Schopnost zadržovat teplo je jen jedna z nich. Podle přání zákazníka mohou být ale třeba také vodoodpudivé, nepropustné, nehořlavé, samočistící nebo svítící ve tmě.

Většinou jde o to, dostat do textilie aktivní látky způsobem, aby v ní působily co nejdéle. Když se nanesou na povrch nějakého oděvu klasicky, vydrží tam jen krátkou dobu. Abychom ji prodloužili, je třeba z aktivních látek vytvořit malé kuličky, které se dají rovnoměrně rozprostřít na vlákno. Z toho se pak pomalu a rovnoměrně uvolňují do okolního prostředí – třeba směrem k pokožce. Celý systém tak zůstává dlouhodobě funkční.

Není divu, že věhlas práce paní Martinkové velice brzy překročil hranice republiky. Sama inovátorka v současné době vypichuje především spolupráci s německými a čínskými partnery. Příkladem jsou funkční ponožky, které mají díky postupně uvolňovanému eukalyptu a mentolu ohromně blahodárný účinek na pokožku nohou. V Číně je zase obrovský zájem o textilie, jež do sebe během procesu barvení dokáží natáhnout více barviva. Vzhledem k obtížnosti i nákladnosti takového záměru se pro tamější firmy jedná o znatelnou ekonomickou, a především ekologickou úsporu.

Lenka Martinková svojí prací žije. Oceňuje na ní zejména mezioborovou spolupráci přírodních věd, která může skýtat občas nezvyklé kombinace. Moc dobře však ví, že pro objevení něčeho nového se musí jít neprošlapanou cestou. Na konci jde vždy hlavně o jedno – vytvořit produkt, na který ještě nikdy nikdo nepřišel. Tento proces společného hledání a posouvání nových cílů představuje vlastně nikdy nekončící dobrodružství, které ji nepřestává bavit ani po 35 letech veleúspěšné kariéry.

Ač díky projektům, které má na starosti, procestovala už pěkný kus světa, nejraději má procházky po lese hned za vesnicí, kde žije. Obzvláště ráda tam chodí na své tajné místo – k malému opuštěnému rybníčku s leknínem, který je vlastně hned v sousedství jejího domu.